O víkendu jsem si udělal čas na něco alternativního, čeho už jsem se dlouho bál a zároveň se těšil, tak doufám, že tento příspěvek nezakryje kvalitního Wrestlera a vy si užijete oba filmy. Kdo čte můj blog pravidelně, tak ví, že se točím kolem pár otřepaných témat. Nejpopulárnější jsou zajisté: přemlouvání lidí, aby se na všechny filmy podívaly a pozadu nezůstává ani pláč nad tím, že jsou to krásné snímky, které něčím vybočují, ale přesto byste jim měli dát šanci. Vážně jsem napsal jako příklad 2 věci, které jsou úplně stejné, akorát jinak napsané? Fak it.
Blue Jay je extrémně krátký. První třetina vás baví, protože je všechno trochu jiné, než znáte. Obraz je pouze černobílý, a přesto se vám líbí a přemýšlíte jak může být Sarah Paulson, tak hezká i když je černobílá. Druhá třetina je trochu vtipná, a především dech beroucí v ohledu, jak se dají zahrát scény všedního života, aby vám přišli stoprocentně uvěřitelné. V poslední části Blue Jay se pod vámi propadne podlaha jako pod Harrym v Sám Doma. Jediný rozdíl je, že nespadnete do sklepa plného barev a peří, ale pouze do postele, která je zpočátku trošku tvrdá, ale časem se proleží a vám se na tváří objeví takový mírný úsměv ve tvaru vyřazeného banánu z Kauflandu.
Amanda a Jim se potkají po dlouhých 24 letech od doby, kdy se jejich vztah v období střední školy rozpadl. Jim pozve Amandu nejdříve na kafe a poté pokračuji do "jámy lvové", neboli do domu Jimovi babičky, kde vyrůstal. Tato archivní skříňka obsahuje mnoho vzpomínek, jež začnou hrát na romantickou notu a oba aktéři se musí rozhodnout, co jim náhlé vzplanutí může přinést nebo vzít.
Komentáře
Okomentovat