Nelíbí se mi, že se lidi nechtějí dívat na vážná dramata. Skoro od každého, komu povím o svém malém blogu (mezi děvčaty někdy vyslovováno jako "Blogísek") dostanu otázku: "No, tak mi nějaký film doporuč." Nejlépe se ptají ještě na "dobrou komedii". Budu rád, když si celý svět uvědomí, že dobrých komedií se za posledních pár let natočilo mnohem méně než dobrých dramat. Život není jednoduchý: Lidé vám neuhýbají z cesty, když spěcháte, protože neumíte chodit v čas. Někdy se vám smějí, protože jsou hloupý a vy si jejich řeči berete až moc k srdci. Ranní jogurt vám sem tam spadne ze lžičky na nové tričko. Všechny tyto problémy jsou důležité, ale někdy je dobré podívat se i na nějaké trochu vážnější a od toho jsou tu moje fajnová dramata.
Wrestler může být odrazovým můstkem pro ty případy, co se doteď nepodívali na Bambiho, protože jim někdo řekl, že je to na konci smutný. Snímek táhne silná postava Randy "The Ram" Robinson, kterého zastihneme na konci jeho kariéry, kdy už nezápasí v obrovských stadionech, ale malých tělocvičnách. (V USA neměli komunismus děti, a proto tam nejsou kulturáky.) Po jednom zápase dolehne na Randiho stáří a on se bude muset rozmyslet, jestli se bude věnovat své rodině a začne hledat lásku nebo zůstane ve světě, kde má úspěch a kde ho lidé znají a uznávají. Je to film o životních rozhodnutích, zda srdce vydrží poslední vyšplhání na stožáry ringu pro závěrečný Ram Jam nebo se má vydat bojovat naprosto jiný zápas, kde oproti wrestlingu nejsou karty od začátku rozdané.
Je to o chlapovi, který se za něčím žene a pak zjistí, že nemá rodinu ani lásku, kterou by potřeboval víc než poslední zápas v reflektorech. Smutné na tom je, že mnoho z nás je podobným starým bláznem a před svoje jistoty, které nevidíme, dokud nám nechybí dáváme často méně důležité věci. Wrestler vás naučí, že zápasit se dá až po rodinné večeři.
Komentáře
Okomentovat