...nikdy nevíš, jakou chuť...a dost! Všichni víme, že na zadní straně jsou napsané příchutě. Přesně takhle fungují i filmy o časových smyčkách. Můžete si vybrat jedno téma a to poté převalovat na jazyku. U matematiků a šprtů vede bonbon "Jak se z toho dostat" u melancholických filosofů zase příchuť "Co je to každodennost". Osobně mám rád druhou variantu, protože ta první vede akorát přes matematické vzorečky nebo kecy o červích, černých a jiných dírách.
Určitým způsobem jsou filmy s časovou smyčkou odehrávající se v reálném světě dost provokativní, protože vás trochu tlačí k sebehodnocení. Je váš život časová smyčka? Chcete něco změnit, ale víte, že nejste ve filmu a nezačne hrát fajn hudba, abyste všechno změnili a všechno se to povedlo, protože přeci hraje ta fajn hudba. Realita je jiná. Mapa dokonalých maličkostí je z mého pohledu pouhým nástrojem, jak o sobě přemýšlet. Máte tu spoustu výzev: vztahy, smrtelnost, rodinu, zážitky a další věci, kterým hrozí zanedbání, protože váš život se točí v časové smyčce a když teď večer nezavoláte mámě, dědovi nebo té holce či klukovi, tak si to můžete ráno vyčítat.
Film celkově není špatný a hlavně není dlouhý. Ví, že už měl před sebou spoustu stejných formátů, tudíž se forma někdy snaží předehnat obsah a je to dobře. Příběh někam nespěchá a nechá vás víc sledovat jednotlivé kroky děje, kdy se vám postupně buduje v koutcích úsměv, aby přišlo pár složitějších momentů. S odmítnutým polibkem se tu pracuje mimo zaběhlá klišé díky možnosti zatočit se v čase a na konci filmu začne pršet a přesto se nestane žádné velké klišé. Hudba je také faktorem posunující snímek z šedých čísel na čsfd do lepšího červeného pásma. Dostupnost je trochu horší, ale za těch 80 korun toho jde na Amazonu zkouknout víc.
Dostupné na: Amazon Prime
Komentáře
Okomentovat