Drobné věci s velkou silou jsou mé nejoblíbenější. Jsem to já, je to Jackie Chan a také Simir Gerkhan. My jsme však chlápci s plochými příběhy, obsahující maximálně jednu zradu a nějaké to romantické pošimrání. Oproti tomu Spolek koláčů z bramborových slupek skrývá pod suchou, propečenou krustou spoustu tajemství, a hlavně trápení a radostí, u kterých si řeknete: "Jo, tomuhle já věřím. To není žádná Ordinace nebo Výměna manželek". Právě teď píšu do Googlu heslo "Is Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society a true story?" a dostávám očekávanou odpověď, že NE, přestože byste tomu věřili. Zřejmě byl někdo pořádný srábek a nechtěl přiznat, že s nacistou porodil krávu a pak se do něj zamiloval.
Jejda, teď jsem prozradil kousek děje, ale věřím, že vás to v ničem neomezí, ba naopak teď budete hledat v každé scéně utahaného sudokopytníka, co prosí o součinnost (včetně okázalých londýnských interiérů, haha). Jak vidíte, tak velké i malé zrady a křivdy jsou etalonem filmů s malým počtem postav, a ještě menších lokací v podobě malého ostrůvku Guernsey v Normandii. Film má kolem dvou hodin, ale v tempu vás udržuje postupným odlupováním bramborových slupek, jež závěrem odhalí tajemství, u kterého se překvapíte, dojmete i naštvete zároveň. Je na tom něco zvláštního. Podobné tipy emocí očekáváte u filmu, kde si hlavní hrdinové od začátku promýšlí plán na vykradení banky nebo skáčou v čase při hledání svého nevlastního otce, který je možná jejich syn a možná jejich babička.
Sečteno podtrženo, zase tu máme snímek, jenž udělal vše pro to, abyste se mu vyhýbali po špičkách. Dlouhý název, válka a zároveň hrozba romantické slaďárny a jako třešnička na dortu ty dvě hodiny stopáže. Jelikož ale sledujeme zdravě, tak se prosím na chvíli přestaňte neřízeně cpát všemi Přáteli, Gilmorkami a lobotomickými jednohubkami Netflixu. Tento bramborový koláč je totiž výjimečně dochucený!
Dostupnost: anglický Netflix a jinde...
Komentáře
Okomentovat