V době covidu vyhrávají seriály nad filmy na plné čáře. Mrzí mě to, ale nemůžu s tím nic dělat. Nové filmy se do zásoby netočí, oproti tomu seriály se dávkují nebo rozdělí jednu sérii na více kusů (koukám na tebe, Lupine). Štve mě to hlavně kvůli tomu, že tu jsem hlavně kvůli filmům, protože to je královská disciplína. I horší tvůrce dokáže v dostatečném čase vytvořit přijatelný úvod, řešení problému a závěr. Za to ve filmu máš na všechno méně času a scénárista musí mít tužku ostřejší, režisér plány přesnější a kameraman záběry lahodnější, než by si mohli nějací filutové z Netflixu dovolit. Konec fňukání a odborných plků, dnes jsem kvůli Trying a frustraci z dokonalého vztahu a rodičovství. Jdeme na to.
Kulisy adopce jsou pro zpracování pochyb o schopnostech rodičů nejlepší volba. Nesnažíte se totiž přesvědčit jen sami sebe, že na to máte, ale ještě musíte ukázat komisi podivných lidí, že nebudete dítě zavírat do trouby, dávat mu do čaje z makovic enormní dávky ibalginu a budete ho milovat pouze rodičovskou láskou. Zároveň je čas před příchodem dítěte obdobím pro uklízení, nejen domu a všech ostrých předmětů, včetně vaší oblíbené japonské katany, ale také je třeba vyleštit zrcadlo a podívat se, jestli neschováváte v hlavě, nose nebo pupíku bombu, která může vybouchnout, jakmile se v domě objeví nový nájemník a vytvoří novou sbírku zákonů o trávení času a zodpovědnosti. Testy odolnosti přichází bez ohlášení, například v podobě hlídání cizích dětí nebo flirtujících žen. U první výzvy si odpovíte na otázku, zda budete dostatečně dobrý rodič a u druhé, zda jste dostatečně dobrý partner.
Sečteno, podtrženo. Tlak v závěru adopčního procesu je podobný nervozitě před svatbou nebo narozením dítěte, ale jak už jsem psal - přidejte si do toho ještě kontrolory, připomínající perfekcionistického matikáře, zkoumajícího, jestli máte všechny čáry podle pravítka a adekvátně měkkou tužku. Výše popsaná vážná témata však vyvažuje kvalitní humor založený na vědecky přesném vyobrazování problémů všedního dne a závěrečné poselství, že asi nebudeš nikdy nebudete dostatečně dobří, ale základ je mít vedle sebe někoho, kdo tě obejme, když sedíš zabalený do svých pochyb a plyšových dek na kraji postele.
Perfektní soundtrack.
Dostupné na: Apple TV...a jinde.
Komentáře
Okomentovat