Mám dobrou náladu, tudíž bych měl psát o pozitivních filmech nebo seriálech. Máte to podobné jako s hudbou. V případě smutku se u starších jedinců začnou po stěnách plížit stíny Curta Cobaina nebo Thoma Yorka a mladším existencím zastíní světýlka kolem postele Billie Eilish nebo lehce vrčící hlas Lil Peepa. Na dobrou náladu už je to víc specifické, tam někdo poslouchá rozhopsané rytmy a druzí si vesele pobrukují texty o rozchodu a koupeli ve vlastních slzách, ale je jim to jedno, protože endorfin není v offsidu a připravuje se na vítězný nápřah do šibenice.
Ted Lasso má endorfín stále ve vedení. Jediné, co mu dokáže narušit jeho neprostupnou obranu jsou rodinné vztahy, které však nejsou depresivně vyhrocené a křečovitě pojaté. To se v dnešní době stává často. Režisér vezme ovladač hlasitosti a zbytečné ho posune doprava. Poté máte zkažený zážitek, protože lidé nepřirozené křičí nebo si dělají naschvály, přestože tomu jejich role neodpovídá. Neveselou stránku věci máme za sebou a pojďme se vrátit k etalonu seriálu: nekonečnému optimismu trenéra Teda Lasso, který je neskutečně nakažlivý. Osobnost nezkušeného trenéra, najatého kvůli tomu, aby se rozvedený manžel musel dívat, jak jeho klub pod nadvládou bývalé manželky trpí, je nejlepším vzorem, kterého do nového roku potřebujete. Kdo ví, co se zase podělá? Jediná jistota je, že až na vás bude každý den někdo křičet, ať už v práci kvůli drobečkům v kuchyňce nebo doma z důvodu neznámých (ale určitě důležitých), vzpomeňte si na jedinou věc: CO BY UDĚLAL TED LASSO?
Otřepanou frázi, kterou používají lidé bez fantazie a talentu pro detailní popis, použiji i já. "Po prvním díle to pochopíte." Ne vážně, kolem Teda lítají blesky. Všichni se mu snaží znesnadnit život a on přesto pokračuje, protože zkrátka nevěří, že lidé dokážou být zlí. V jeho realitě se může člověk maximálně blbě vyspat a tímto přístupem naprosto odzbrojuje své okolí a postupně dělá ze zlých a nabručených lidí Michaly z Kouzelné školky. Kdo ví, možná to opravdu může fungovat jinak, třeba když nepřistoupíme na předem napsané scénáře, že teď musíme být ti, kdo se s někým začnou hádat nebo mu něco ošklivého odseknou. Místo toho se ho zeptáme, jaká je jeho nejoblíbenější písnička a na jakém plese se nejhůř opil. Kdo ví? Asi se to musí zkusit. Nejlépe s nějakým trenérem pozitivního přístupu.
Jo a fotbal? To je jen kulisa. Ženy ocení Teda stejně dobře jako muži. Možná víc.
Komentáře
Okomentovat