Another Round / Druk
Alkohol je náš velký kámoš. Když se sejde parta lidí, co se nezná, tak si pomůže k seznámení lihem, poté si vypráví historky, jak se kdo opil a nemají problém toto téma přesáhnout i do své sebeprezentace aneb Někdo miluje "plzeň" a někdo má lednici (a instagram) plný kvalitního ginu a hází po lidech v obchodě děsivé pohledy, když si někdo koupí normální tonic za dvacku. Nejlepší a zároveň nejhorší funkce alkoholu je opojné uvolnění. Nemusí se jednat jen o skleničku s holkou na rande, abyste dostali více sebevědomí, které jste ztratili na základní škole, poté, co jste zjistili, že vaše tělocvikové elasťáky jsou tak trochu dívčí legíny. Zpět k dívce na rande...uvolňovat se můžete i od mnohem děsivějších věcí, než být souzen druhou osobou, o kterou máte zájem. Může to být totální krize, vyhoření neboli burnout větší než v Tokijské jízdě. Právě o cestě ze dna a zase zpátky vypráví film dánských tvůrců, kteří mají k alkoholu výjimečně blízko.
Film se dá shrnout docela jednoduše. Kamarádi se rozhodnout udržovat hladinku v rámci vědeckého experimentu, poté se to přežene a někdo z toho vyvázne lépe a někdo hůře. Ten, kdo z toho vyvázne lépe na konci slaví svůj úspěch další porcí alkoholu (Citováno, Aleš Stuchlý, Radio Wave). Sám jsem tento experiment zkusil. Po opuštění kina a nemožnosti pokračovat na skleničku jsem si počkal na další den a rozjeli jsme to s kamarády, jak za starých časů. Žádné hluboké svěřování o nejisté budoucnosti nebo lamentování nad pos***ým životem vysokoškoláka, který musí makat, aby se udržel nad hladinou, případně si od rodičů půjčit šnorchl. Zkrátka panák za panákem...What a life.
Díky tomu se můj osud propojil s postavou dokonalého Madsem Kikkelsenem, který do roku 96 holdoval gymnastice a tanci (a ve filmu to je sakra vidět). Opojný pocit, že alkohol je vlastně dobrá cesta k vyčištění hlavy a lehkovážnému přístupu k věcem, co bych jindy zbytečně řešil, nahradily lehké pochyby, že by to asi mělo jít i jiným způsobem než degustací rumů různé cenové hladiny. Postavy v Chlastu se s podobnou potřebou zatáhnout za záchranou brzdu vypořádávají po svém a pomalu. Soustředěním na vážná témata bych vás však nechtěl odradit od shlédnutí filmu, protože každý film se dokáže v poslední čtvrtině rozjet a být aspoň chvíli zábavný, ale Chlast zvládá perfektně i cestu k tomuto vrcholu bez pomoci nosiče zavazadel. Čeká na vás spousta správně vypointovaných scén, kdy vtipy nejsou prvoplánové a ze všech postav vyzařuje lidskost bez zbytečných kudrlinek. Jediné, z čeho trochu mrazí je, že vám hodně scén přijde docela normálních, ale nemůžete být pořád ve střehu a nad vším se zamýšlet. Možná je lepší se na to podívat trochu optimisticky, pokud vás doma manžel nebije po patnácti pivech. Otevřete si k tomu nějakou fajn láhev a experimentujte. What a life!
Dostupné na: očekávám příchod filmu na nějakou menší platformu typu Edisononline nebo Aerovod.
Komentáře
Okomentovat