Sedím u počítače po dvou burčácích a jednom pšeničným pivu. Nelegálně jsem si opatřil film, který má korejské titulky a s velkou nechutí ho mažu a vím, že kvůli nedostatku času a pomalému internetu se už dnes asi na další nepodívám. Vždy tu bude pocit, že bych Vás měl zásobovat víc. Psát sem víc neznámých filmů, z kterých padá čelist a křičí se "wow" po celém obýváku. Vždycky bych si přál, abyste byli ti, co přijdou do hospody a budou ohrnovat nos nad lidmi, co chodí do kina na české komedie a říkají jim dobré filmy. Jen mi sem tam z tohoto poslání dojde dech a říkám si, jestli už nejsem moc stereotypní nebo málo pravidelný, a tudíž zanikám v pasti algoritmů hluboko do neznáma, kde už mě vaše aplikace nenajdou. Snad se tak neděje a dnes vám snad dám další materiál vhodný k hispterskémů vytahování, kdy místo avokádového toustu konzumujete norskou a tureckou romanťárnu s přesahem jak hovado.
Home for Christmas vás překvapí odlišným stylem pohledu na lidské životy. Tohle jsou Norové, baby, a ukážou ti, že tady se nechodí kolem horké kaše, naopak se do ni skáče po hlavě a pije se plnými doušky. Hlavní hrdinku provází věčná smůla v seznamování s novými partnery. Nachází samé krále debilů, které si maže s mobilu a předtím jim napíše "fuck". Seriál je plný upřímných monologů a severního humoru. Většina témat se točí kolem zacyklené tísně života a vnitřního hlásku "Zůstaneš sama", ale nebojte se, nebylo by to z Norska, aby se neobjevila polární záře na konci tunelu a vy jste se nebavili nad problémy všedního dne, týdne, roku a života. Někdy si říkáte, že je to moc, že byste například do té postele nešel/nešla, ale v závěru se objeví otázka, jestli už člověk nedostává na hubu tolikrát, že si chce s posledním zubem v puse trochu užít a zakousnout se do zbytku koblížku s nuttelou, aby měl po tom dlouhém trápení konečně radost.
Love 101 je oproti Home for Christmas exotika jako meloun utržený snědým mužem, který vyleze na palmu, zabije u toho čtyři paviány a donese vám zpět perfektně okrájený kokos s jemnou příchutí vanilky. Turecká vášeň tryská z obrazovky takovým způsobem, že nebudete vědět, jestli se koukáte na průměrnou telenovelu nebo na perfektní mládežnickou love-story plnou překvapivých střípků dospělosti, kdy hlavní postavy bojují se svým nitrem. Jeden je tvrdý, ale zároveň křehký, druhá se nemá ráda a nedovolí to ani ostatním, další bojuje se svým statusem a překročením vlastního stínu. Fascinovala mě odlišná zásadovost a pronášené hlášky typu: "Tohle je mezi námi ženami" nebo "Z důvodu naší ženské cti, bys ho měla nechat být". Takhle to zní strašně, ale je to do-ko-na-lé, jelikož na povrchu se může zdát příběh o snaze skupiny středoškoláků zamilovat dva učitele banální, ale opak je pravdou a díky tomuto vědeckému výzkumu dojde na spoustu přepálených scén, hlubokých myšlenek a vašeho osobního soucitu s nejedním hrdinou.
Došly mi slova a přeji dobrou noc :-)
Honza
Komentáře
Okomentovat