Plevel / Bad Seeds
Francouzské filmy mám opravdu rád. Můžete se dívat na cokoliv, co je hodnoceno kolem 7/10 a v případě amerického bijáků byste si jen funěli pod nos, avšak v zemi vína, sýrů a pro mě důležitých palačinek umí udělat z každého slibného příběhu poutavou záležitost. Nemluvě o humoru, který je většinou opravdu na úrovni. Nevím, jak to dělají. Znám filmy, kde je hlavní postava polovinu času úplně nahá a stejně to nepřipomíná Kameňák (Le Nom des gens).
Mauvaises herbes pracují krásně s členěním příběhu. Na začátku se vám představí sympatická dvojka matka-syn, abyste naskočili na stejnou vlnu poblíž Azurového pobřeží a po zbylých 95 minut neslezli z prkna. Jakmile máte dobrovolně kolem televize postavené transparenty a se jménem sympatického hlavního hrdiny, rozehrají Frantíci jejich nejsilnější taktiku. S problémy přistěhovalců, špatně integrovaných jedinců, a především naprosto děsivého stavu policie a sociálních služeb. Teď to zní, že se budete dívat na nějaké sociální drama, kde černoušci lezou přes plot, ale žádný strach. Žánrově se spíš jedná o sarkastickou hitparádu a na konci zažijete mix Kobry 11 a dojemných komedií.
Plevel si určitě zaslouží váš čas. Je to sice na mnou proklínaném Netflixu, ale každý vtip tam má své místo a scénář rozhodně není od nějakého robota, co ví, že umírající středoškolačka bude mít první den milióny shlédnutí. Zajímavé také je, co v něm ve vás zbude. Já si třeba říkal, že se na to podívám a maximálně tomu dám zmínku na Instagramu a teď tu sedím ve 23:30 a buším do počítače středně lákavá slova, abyste na notebooku klikli na správný nápis a váš kurzor neminul slovo Plevel a nedej bože dojel až na ztělesnění ďábla v podobě 365 Days.
Komentáře
Okomentovat