Film je přetočená divadelní hra a je to vidět. Všechno v jedné místnosti. Vtipy létají vzduchem, ale nikdy neopustí stísněný prostor. Vyhrocené scény se vejdou na stůl nebo na záchod. Tereza Ramba (dříve Voříšková), ztratila původní příjmení a pihu na čele, ale generaci Z bude stále připomínat křehkou dívku z Rafťáků, což je dobře. Doufám, že nikomu nezkazím zážitek, když napíšu své pocity, co jsem měl po odchodu z kina. Už to, že vám tu muž říká, jak se cítí mi může zařídit nominaci na Magnesia Litera v kategorii Drtič stereotypů.
První půlka filmu pro mě byla na radostné vlně. Seděl jsem vedle pána, co měl podobný styl humoru jako já, tudíž jsme prskali předním řadám na krk ve stejné momenty, kdy to nedělal nikdo jiný. Bohužel, kolem 40 minuty začalo jít do tuhého a na povrch začala růst má profesní deformace a nedokázal jsem strávit, že se na plátně vytírá podlaha s někým, kdo chce něčeho dosáhnout a brání mu v tom hloupý, divní nebo kyselí lidé. V tu chvíli jsem chtěl zabít pana Lábuse a je mi úplně jedno, že by Marge už nikdy nepromluvila. V tu chvíli vám možná dokážu komediální kvalitu snímku, neboť jsem i v těchto vypjatých situacích, dokázal sem tam vyprsknout smíchy, přestože jsem měl v jedné ruce telefon s vytočenou Linkou bezpečí.
Možná jsem neřekl doslova, jak je to dobré, super, nej a cool, ale berte to tak, že každý film co tu je stojí za to, abyste ho viděli.
Komentáře
Okomentovat