The Art of Racing in the Rain

Nebudu vám lhát. Od začátku jsem věděl, že jdu do trochu přeslazeného filmu, kde se mihne všechno, co na běžného diváka funguje a zároveň lehce pálí žáhu lidem, co filmům aspoň trochu rozumí. Nedal jsem se odradit, protože jsem neviděl mnohem přehnanější věci typu Psí poslání, kde se vůbec netají tím, že je to film o umírajících psech, tím pád jste už k lístku do kina dostávali krabici kapesníků. Zde se jedná o prolnutí témat auta, pes a rodina a řekl jsem si, že si do nedávného Le Mans a stále populárních Rivalů naliju jen trochu nízkooktanového psího sentimentu a snad to nějak zvládnu.

Ukázalo se, že to nebylo tak hrozné a v nejpředvídatelnějších scénách šli zatnout zuby (Nebojte se, vám se to určitě bude líbit. Já jsem ten, kdo zatíná zuby a mě vadí spousta věcí. Ve zkratce bych mohl věcmi, co mi vadí popsat celý svět, kromě Vatikánu. Ten bych si nechal na to pozitivní - dorty a filmy). Zpátky k tématu. Jakmile jsem se ujistil, že pes nebude podávat nářadí při přezouvání pneumatik během závodu, spadl mi kámen ze srdce a konečně jsem se uvolnil. Líbily se mi filozofické úvahy psa, co se někdy nesnáší za to, co je. Nemá rád své nevytočené palce a neschopnost otevřít si dveře, když jde do tuhého. Snad jsem vás nezahrnul příliš něžnými výroky. Nebojte, ve filmu se toho o autech namluví hodně, ale je to spíš obrazné a role závodníka hraje druhé housle. Závodní auto zde slouží spíše jako náklaďák na metafory o životě a mně to nevadí.

Přes všechen kýč a klišé musím dát filmu své požehnání, protože ho pokládám za rodinný a když se na něj bude dívat někdo s rodinnou, může každému v hlavě vyletět jiná myšlenka: o úspěchu, hádkách, komplikacích, snech, kompromisech pro lásku nebo odcházení. Klidně si tento karamelový dort s nutellovou polevou dejte, protože člověk je na sebe často zlý, poté co jeden takový sní, ale nakonec s trochou štěstí dospěje do bodu, kdy si odpustí, protože to bylo skvělý!