Marriage Story

Manželská historie

Netflix pro mě zůstává symbolem filmového konzumu. Možná mi prostě utekla doba. Vžívám se do role majitele krámku s potravinami, v jehož malém městě na toskánské pláži najednou vyroste Globus a lidem to nevadí a chodí tam nakupovat, protože nehledí na kvalitu, ale na kvantitu a jestli si myslíte, že Globus je kvalitní, tak navštivte mého fiktivního Maria na pláži a on vám ukáže, co je to mandarinka a jak chutná správný cibulový chleba. Kvalitní filmy zkrátka kynou pomalu, proto je pro mě naprostý zázrak, že i takový Netflix, jehož většina filmů nedosahuje nikde vyššího hodnocení než 60 %, najednou plodí věci jako The King, Two Popes nebo Marriage Story. 

Na Marriage storry mě nejvíce děsí, že nevím, na kolik procent je film inspirován skutečnými událostmi. Žánrově je to rozkročené jako žirafa, co se učí bruslit. Z tvrdě realistické, až úzkostné hladiny vyplouvají komediální momenty, a to vás nutí pochybovat, jak vážné to mezi oběma protagonisty je. Představte si moment, kdy se po divokém večírku vzbudíte v posteli a vedle vás leží nádherná dívka. A najednou je ošklivá, jak pondělí a poté se zase změní ve Scarlett Johansson a následně zase mutuje do Predátora... tak by se dalo popsat střídání atmosféry v Marriage Story.

Je děsivé kolik věcí se ve filmu děje spontánně, protože se manželé navzájem tlačí ke zdi, kterou nikdy nechtěli ani postavit. Přitom jsou za vším schované chyby, jež oba manželé přehlíží, jako by hledali po ránu klíče od bytu. Každá druhá fráze při hádce je "Já si myslel/myslela..." Tady už mé pochybnosti o tom, jestli to je nebo není podle skutečnosti, kvetou jak poctivá kalifornská tráva a já jen sleduji, jak oba hrdinové vzlykají v obětí a čekají na nominace na Oscara:
- Najmu si právníka
- Já taky.
- Ale ten můj je moc slabý, tak ho vyměním za kreténa, který se aspoň trochu vyrovná tvojí stíhačce bez soucitu s nevyřešenou historii.
A pak na sebe křičíme v obýváku, což je pro oba nová zkušenost
- Pláču skrčená na podlaze a slzy mě pálí do nervozitou rozkousaných rtů.
- Vyndám ruku ze sádrokartonové zdi a opatrně tě objímám kolem ramen s omluvou, že jsem to tak nechtěl.
Nezbývá mi, než vám popřát hezký filmový zážitek a vezměte si z toho aspoň to, že se má o všem mluvit, abyste nemuseli jednou svému dítěti říct: Přijde se k nám podívat jedna paní a bude se dívat, jak spolu večeříme a jak si hrajeme. Ano, tahle scéna je obzvlášť mňamózní.

P.S: Slibuji, že film má i hezké momenty, ale o nich se nepíše tak dobře. Jsou to jednoduše pozitivní a hřejivé okamžiky. Vidíte? Hotovo. Proto o nich tolik nepíšu.