Tajemství štěstí / Secretul felicirii
Dva chlapi sedí na terase a povídají si. To mi často stačí na dokonalý film. Poslouchám každou myšlenku a vnímám nejmenší detaily od pohybu obočí po po upravenost účesů hlavních hrdinů. Takové filmy jsou jiná disciplína než policejní honičky. Tady nejsou žádné drahé efekty, ani těžce zaplacení plešatí herci s jedinou známkou skromnosti v podobě potrhaného bílého tílka, co bylo možná stále dražší než vaše boty od Tommyho Hilfigera koupené během povánočních slev s vědomím, že jedna má velikost 42 a druhá 41, ale za luxus se platí nejen penězi, ale i otlačenými kotníky a kousky nehtů.
Konverzační filmy musí nejvíce investovat do slov a The Secret of Happiness se to podařilo. Dalším rysem filmů, kde jen pár lidí sedí u stolu jsou nečekané zvraty, neboť je to jediná zbraň v rukou scénáristy a režiséra. Většina podobně laděných filmů ztroskotá na tom, že je zvrat příliš neuvěřitelný, ostrý nebo špatně gradovaný. Nebudu vám lhát, jestli hledáte stoprocentní autentičnost, tak se dívejte radši na dokumenty nebo do zrcadla. V Tajemství štěstí se v rámci zápletky trochu cukne s otázkou: "A to se opravdu mohlo stát?", avšak jestli tento otřes ustojíte, dostanete lahůdku, u které nebudete ochutnávat příchuť uvěřitelnosti, ale spíše hledání viníka, pravdy, správného řešení, a to vše budete převalovat po jazyku a váhat, jestli je to sousto středně veselé nebo středně smutné.
Komentáře
Okomentovat