Osmá třída
Eighth Grade jsem viděl pár dní zpátky (psáno 15.8.2019) a poté jsem o tom vyprávěl všem, co jsem potkal. Během toho jsem zjistil nemilou věc, že čím víc o tom filmu mluvím, tím víc kazím vše, co chtěl říct. Má víc vrstev než cibule a Shrek dohromady.
Ne každý byl na konci základní školy introvertní středně hezká (trochu nehezká) blondýna, avšak situace, co jsou ve filmu zachyceny jsou pravdivě čisté jako pervitin od Waltera Whitea. Představte si, že jste přišli do kroužku nebo na párty, kde jste nikoho neznali. Sedli jste si ke zdi a bylo vám hrozně. Vše jste se štěstím zapomněli, ale tento snímek vám vytěsněné vzpomínky přiblíží a tím docela efektivně propojuje svět dospělých a svět generace, co se rodí s mobilem v ruce a s plasty v DNA. Není to jen o trapných momentech. Osmou třídu provází také téma Instagramu. Je až drastické, jak mu nikdo z nás nerozumí. To, že dávat srdíčka stovkám obličejů s kočičím nosánkem odráží to, jak se k vám lidé chovají i v reálném světě je velké psycho, které zatím nebylo nikým srozumitelně zmapováno.
Tady už se zasekávám. Opravdu je tam od všeho trochu. Už to nechci kazit. Často se snažím dělat věci na 100 % a poté zjistím, že snaha o dokonalost může být někdy pěkná svině. Proto vám tady nebudu servírovat všechny myšlenky na stříbrném talíři, který přijmete s křečovitým úsměvem od babičky jako svatební dar a pak už na něj dáte chlebíčky maximálně jednou za život, poté, co vám kamarád rozfláká všechno nádobí během novoročních oslav.
Komentáře
Okomentovat