After Life

After Life

Něco vám řeknu. V některých případech bych nejraději psal blog jako zodpovědný blogger, influencer nebo tester laků na nehty. Udělat si hezky strukturu, rozmyslet se, co bych chtěl říct a dát to na papír. Jenže já to vždycky namlátím z hlavy, jako sloh u maturity a potom mi to učitel Jarda omlátí o hlavu kvůli pravopisným chybám. After Life je však dílo, co si nezaslouží BDSM hrátky s červeným perem pana Petrnouška. Pro jistotu to napíšu ve Wordu.

Ricky Gervais je jeden z nejvtipnějších lidí na planetě. Pro upřesnění, patří mezi ty intelektuální komiky. Nic proti královi opačného druhu zábavy, zdravím Eddieho Murphyho a jeho souboj v prdění v Zamilovaném profesorovi. V After Life udělal Ricky to nejlepší, co mohl. Své postavě v seriálu nehal umřít manželku, aby mohl uvolnit stavidla sarkasmu a nihilismu, tak velkolepého, že vám z televize bude kapat černá barva. Není to jen o humoru. Příběh se točí kolem lokálních novin v malém městě. Každodenní příběhy lidí toužících po pozornosti zachraňují hlavního hrdinu před napuštěnou horkou vanou a relaxační technikou „Ostře sledované vlaky“. A to je na tom asi to nejúžasnější. Téměř každou minutu vidíte člověka, co si stěžuje, proč je život tak na hovno a zároveň se každou chvíli setkáte s důvody, proč bychom to nikdy neměli zabalit.

Celý seriál má 3 hodiny. Doporučuji si pustit klidně dvakrát. Konec seriálu zahřeje u srdce jako procházka bez bot po asfaltovém chodníku uprostřed Brna během tropického léta.