Stali jste se svědky nejdelšího titulku v dějinách filmového bloggerství, pokud tedy vynecháme recenze ostatních kolegů na film "Those Magnificent Men in Their Flying Machines, or How I Flew from London to Paris in 25 Hours 11 Minutes", ale tento detail je stejně nepodstatný jako způsob, kterým vám chodí pošta - do schránky nebo dírou ve stropě o průměru metr devadesát? Co na tom záleží...
Zpět k alkoholu. Alkohol je esence každého dobrého příběhu a dnes vám ukážu, že to jde i bez něj.
Pro filmové nadšence je bohužel tento příspěvek trochu navíc, protože zmíněné filmy už určitě viděli v kině, s přítelkyní, se psem, ale i v trenkách na gauči, jen tak na pohodu, nezávazně.
Leon je přesně typ filmu, co může uniknout i modernímu filmovému gurmánovi. Plácá se někde pod hlavními hvězdami typu Shawshank nebo Gump a přesto dokáže nabídnout neskutečně zajímavý a napínavý příběh. Mladý Jean Reno samozřejmě začíná každé své ráno se skleničkou mléka, jinak by tu ani nebyl. Třešničkou na dortu je mladá Natalie Portman. Ano, už ve třinácti letech hrála v jednom z nejlepších filmů všech dob, mezitím co jste si vyměňovali s kamarády svačiny na základní škole.
Druhým klenotem jsou Hanební Pancharti (Inglourious Basterds). Mlékem se zde pro změnu opíjí hlavní nazipán Hans Landa. Jedná se o klasický Tarantinův film: spousta dějů, spousta vtipů, spousta krve, která vám vlastně vůbec nevadí a jakmile si tento fakt uvědomíte začne se vám z vlastního cynismu zvedat žaludek. Snad to zpraví sklenice mléka.
Inglorious Basterds měli premiéru na festivalu v Cannes, ale organizátoři nechtěli pouštět snímek s délkou 155 minut. Quentin Tarantino řekl, že určitě vyndá vše nepotřebné a poslal film, co měl minut 153. (minuta sem, minuta tam, historku vytahuju z paměti).
Komentáře
Okomentovat