O prohraných zápasech

Existuje hodně filmů o sportovních vítězstvích. Naprostá klasika je asi:

1. Sportovec najednou vidí sport, co chce dělat
2. Začne makat - u toho hraje stylová hudba a všechno jde krásně
3. Potom přijde probém - někdo umře, něco se porouchá, dojdou peníze
4. Sportovec se s tím vyrovnává 
5. Sportovec zase vyhraje a rozhoduje jen, jak moc těsně nebo napínavě

Jsem moc rád, že existují i jiné filmy. Ty, v kterých se všechno podělá. Sám dělám sport, kde září vždy jen první nebo dva na světě. Nejvtipnější na tom je, že když jakéhokoliv mistra světa potkáte na ulici, tak ho s největší pravděpodobností nepoznáte. Možná jste v životě někdy potkali mistra curlingu, běhu na 3000 m, vzpěrače, lyžaře. Je to něco úžasného, že se lidé tak ženou za tím být v něčem dobří a zároveň hrozně smutné, když si uvědomíte, že vše záleží jen na tom, jak si to dokáží užít oni sami. Proto se mi libí sledovat filmy, kde se vždy nevyhrává. Mezi nejlepší patří Wrestler a Senna.

od 0:34 začíná jedna z nejlépe použitých písní v hisorii filmu :-)

Poté jsou tu filmy, kde figuruje i něco jiného než jen překonání sebe sama. Často se jedná o subjektivně hodnocené sporty. Váš úspěch nezáleží jen na vás, ale i na lidech, co sport hodnotí. Existuje mnoho receptů, jak přesvědčit porotu, abyste v tomto odvětví zvítězili. Nejlepší zdokumentovaný způsob je zřejmě zachycen ve filmu I, Tonya. Figuruje v něm spousta hloupých lidí a jedna zlomená noha teleskopickým obuškem. Je to komedie černá jak Zdeněk Godla, tak užívejte.

Uvědomil jsem si, že tento příspěvek neobsahuje žádný vtip. Tady je tuleň, co naboural do skla.