Příspěvěk, co byl už jednou napsán jedné chladné noci po divokém plese se dočkal svého přepracování a tady ho máte.
Frances Ha je poměrně krátký film, a proto by bylo zbytečné popisovat ho dlouze, ale co když se tak stane. Já ti příspěvky totiž píšu takovým stylem, že během deseti minut nabušim do klávesnice vše, co mi běží hlavou "mají tučňáci kolena"... Je to příběh o mladé dívce, co něco hledá a její největší nepřátelé jsou rozhodnutí a změny. Má si hledat jinou práci? Má si hledat jiný byt, když začínají docházet peníze? To jsou mi ale problémy, co určitě nikdo z nás nemá. Nejvíce mě však zaujala tématika strachu ze samoty. Frances má svou nejoblíbenější kamarádku, co si ale najednou najde přítele a vše se začíná bortit, protože najednou přichází strach.
"Komu budu vyprávět, když se mi stane něco vtipného v supermarketu?"
Zní to opravdu divně, ale podle mého názorů má hodně lidí strach podívat se za roh, kde by mohlo být něco jiného. Raději jdou stále podél zdi, drží se zábradlí a dávají si každou chvíli přestávku. Přesně o tom je France Ha. O absurdních pokusech nahlížet za rohy, až se někdy zdá, že celý svět je kulatý.
Holky, co máte stylové diáře a pijete kafíčko ve Vnitroblocku, tohle je pro vás.
Holky, co máte stylové diáře a pijete kafíčko ve Vnitroblocku, tohle je pro vás.
Komentáře
Okomentovat