Jméno
Trochu tahám z historie zapomenuté kousky. Je to trochu podobné, jako koncert Olympic. Ti nosí na zátylku kolíčky, aby nebyli pomačkaní jako oblečení, co jsem včera nechal omylem celý den v pračce. Jediný rozdíl mezi staříky a mým filmem je ten, že Le Prénom stářím zraje a nestává se z nich žádný vyvanutý sprej.
Viděli jste někdy klenoty jako Blbec k večeři nebo Naprostí cizinci? Jméno je podobný formát filmu. Vše se děje v jednom bytu. Sejde se v něm pár lidí, každý si donese nějaký problém schovaný pod slupkou klasických povrchních témat typu: Jak se daří v práci. Le Prénom je originální v tom, že je zde jeden jedinečný problém. Žádné vztahy nebo budoucnost světa. Vincent prostě oznámí svým kamarádům, že svého syna pojmenuje Ado.... už nebudu nic kazit. Podívejte se sami. Mám radost, že poslední dobou vás zásobuji pozitivními filmy, Užívejte si je. Kdo ví, kdy mi začne zase téct do bot a Schindlerův seznam bude ve srovnání s ostatními filmy Medvídek Pů.
Je to docela krátký příspěvek. Přemýšlím, že bych k tomu připsal nějakou historku ze života, kde figuruje "jméno". Jednou jsem na svém gymplu zkusil učit hodinu dějepisu v rámci jednoho školního projektu. Děti před sebou měli cedulky se jmény a na jedné bylo napsáno: Kvído. Já jsem pohotově zareagoval a chtěl jsem dát najevo, že nejsem žádné ořezávátko. "Kvído, zajímavé jméno. Taky jsem si takhle rád dělal s učitelů srandu". Kvído odpověděl jednoduše: "Já jsem opravdu Kvído". Byl to Kvído. Všichni studenti si mě vychutnali a já zamával svému respektu a důstojnosti na zbytek hodiny.
Komentáře
Okomentovat