V hromadě romantických filmů a sem tam nějakého vážného dramatu bych měl také jednou za čas vyhrabat něco pozitivnějšího a odpočinkového. Nečekejte podle nadpisu opěvování nejnovějšího Bohemian Rhapsody, protože už se stalo, zde.
The Beatles: Eight Days a Week - The Touring Years
Konečně dokument o Beatles, kde se neřeší, jak jsou geniální a místo toho nám filmaři nabízejí pohled do zákulisí prvních jejich koncertů na velkých stadionech a dalších místech. Záběry ve videoklipech nebo archivních videích člověku nepřidou tak divné, protože ty šílené holky se tam mihnou jen na chvílí. Ale tady někdo nechá běžet kameru celou minutu a vy vidíte, jak mají ty holky otevřenou pusu, jako by chtěli sníst 3 curry wursty najednou a do toho křičí tak nahlas, že to zachytily i mikrofony z roku 1963.
Kdo má rád Beatles a nebaví ho jen pohled na čtyři kluky, co prkenně stojí na pódiu, ale chce vidět i pod pokličku, kde to nepochybně často dost bublalo, protože odehrát stovky koncertů ročně není jen tak. Poslední scéna na střeše budovy je úžasná. Kdybyste zmáčkli citrón u oka a celý si ho tam vyždímali, tak přesně tolik atmosféry z filmu tryská. Doporučuji.
Foo Fighters - Back and Forth
Jeli jsme z lyží z Rakouska, podle mě nějaký rok 2006 nebo 2008. Na kruháči u Balvanu jsme doposlouchali kapelu, u které se mi líbala každá písnička. Táta vytáhl CD z přehrávače a já ho zandal do neskutečně tlustého alba plného bílých Verbatimů popsaných tlustou černou fixou. Na tomhle bylo napáno: Foo Fighters, Greatest Hits.
Nebudu skrývat, že hlavně kvůli Back and Forth celý příspěvek píšu. Sice už tu není doba, kdy jsem se koukal na Medůzu, kterou moderoval Richard Krajčo, na první místě byli My Chemical Romance, druzí System Of A Down se svým Hypnotize a na třetím místě tam mastili Foo Fighters Pretender. Naštěstí se člověk díky těmto dokumentům může přenést zpět k této jedinečné kapele a poslouchat, jak se dostal Dave Grohl z Nirvány až k hlavní kytaře u FF a další zajímavé historky. Především o Cobainovi se v první polovině dost mluví a pro všechny hudební fanoušky, co se zasekli s hudebním vkusem někde mezi rokem 1990 a 2005 je Back and Forth jasná volba.
Právě jsem napsal téměř epitaf rockové muziky. není se čemu divit, když se dnes člověk podívá na první příčky hitparád, na druhou stranu naděje tu pořád je. Na mém posledním koncertu Foo Fighters neexistoval lepší moment, než když se rozparáděný Japonec rozkřičel ze svého VIP balkónku: I've got another confession to make.... Dave se na něj divně podíval a poté, hrábnul do kytary.
Komentáře
Okomentovat