Tísňové volání / Den Skyldige
Mám chuť dnes nic nepsat nebo když už, tak dát šanci nějakému filmu, co stojí ve frontě na svůj příspěvek a nebojte se, že jich je málo. Na(ne)štěstí se plány trochu změnily a já se zase vypravil do tajemných vod Filmového klubu ČVUT.
Pár postřehů s této nezapomenutelné akce: Stánek s oříšky na stanici Dejvická je zrušen. Doporučuji najít nové zdroje, například můj favorit Veselá veverka. Není to nejlevnější, ale za kvalitní kešu v jogurtu se platí. Další postřeh je, že fakulta strojní má špatně vybavenou posluchárnu a u jednoho vysouvacího stolečku chyběl šroubek. Co mě má zajímat, že jim chybí šroubek do formule nebo do čtyřnohého robota. Mají to krást v autobusech, a ne v promítacích sálech. Poslední velice významný postřeh se vztahuje k enormní účasti ženského publika. Dle mého názoru přišlo až 210 % dívek, co na ČVUT studují a všechny čtyři byly moc hezké.
Teď vážně k filmu. Kamarádi hodnotili, že je to trochu depka. Mě to přišlo normální, ale asi mám posunutý práh deprese, když vám rodiče v jedenácti letech pustí Magnólii a jen, co se trochu oklepete, tak dostanete na další dobrou noc Gran Torino. Celkově je to film naprosto bravurní, krátký, bez zbytečných kliček. Režisér jde rovnou k věci a celý snímek je postavený na napětí aneb Vidíme, co se děje u jednoho sluchátka, ale nevidíme dopr**le, co je na druhé straně! Omlouvám se za sprosté slovo, ale kdybyste film již viděli, tak mi ho s chutí prominete. Je to thrillouš jak vyšitý ;-).
zdroj obrázku: The Verge, Sundance Institute
Komentáře
Okomentovat