Klíčová slova: Krasavec Eddie Redmayne, road trip, 90 minut
Bavil jsem se s jedním kamarádem o filmech a dostali jsme se na téma filmových databází, hodnocení a také popisů filmů. Jen si to představte: Vejdete na stránku snímku, co si chcete pustit a najednou je v popisu prozrazeno něco, co vám celý zážitek zkazí. Neříkám, že se s tím setkal každý, každopádně mě to nakoplo k rozhodnutí, že nebudu psát ve svých doporučeních děj filmu. Stejně mě to vždycky štvalo.
Dalším důvodem je, že jsem při sledování filmů spíš taková houba, co nasává všechny pocity a myšlenky ve filmu. Dokážu být smutný i veselý jako hlavní hrdina a přemýšlet, jak moc se cítí high nebo low. Hlavou mi lítají úvahy nad tím, jak bych situace ve scénáři řešil já, nebo ještě v horším případě si uvědomím, že podobné situace opravdu zažívám a poté nastává lehká úzkost (Opravdu lehká. Asi jako váha mé nejlepší kamarádky. Tak holky, a teď přemýšlejte...) z hodnocení celého života od mateřské školky až po epitaf na hrobě.
The Yellow Handerchief je právě o tom, že vidíte tři lidi v autě, co si s sebou vezou své problémy a díky prostředí rovné silnice a modrého kabrioletu tyto problémy pomalu vyplouvají na povrch. Jako divák jste jen zavrtaní v křesle, ležíte na gauči nebo se protahujete na yogamatce (záleží na tom, jak velký jste hipster) a hlavou vám běží:
Jo, ten má pravdu.
Ano, tohle se prostě stává.
Sakra, taky bych s tím měl(a) něco dělat...
zdroj obrázku: www.hollywoodnews.com
Komentáře
Okomentovat