Blue Valentine
V devět hodin večer jsem zvolil film se štítkem "romantický". Tento popis byl splněn, dejme tomu, na 50 procent. Blue Valentine vás nutí hodně přemýšlet a pokud jste trochu citlivka bude vás možná i trochu bolet.
Když už jsme u těch procent, dovoluji si odhadnout, že po přečtení mého opaku doporučení se podívá na film, tak maximálně jeden pes, co šlápne omylem na klávesnici vašeho notebooku, jenž jste nechali otevřený při dlouhém váhání, jestli do toho jít.
Na romantické filmy se někdy dívám, abych se podíval, jak romantiku řeší profíci. Při sledování si říkáte: "Fajn kámo, vím o tobě, že jsi sbalil pěknou kočku. Ukaž mi jak se to dělá." Blue Valentine však není o promyšleném balení hlavní herečky. Je o tom, aby lidi viděli v manželství to dobré i zlé. Šťastné momenty seznámení a prvních nocí se střídají se smutnými záběry z hodinového hotelu, kde se střídají dvě osoby ve sprše, jako puberťáci po tělocviku. Bez jediné známky emocí. Je to zkrátka film, který vám položí víc otázek než sedmiletý kluk v technickém muzeu.
Opravdu může vztah takhle vychladnout?
Jak to, že na začátku kluk sbalí holku, když říká totální blbosti,
přesto se holka pořád směje? Ve filmu to vypadá jednoduše jako návod na
lego, ale nechápu, jak to může fungovat.
Co, proč, jak a kdy se stane, že od první nezapomenutelné noci se vztah
dostane do stavu, kdy si žena utírá slzy rukou, na které má snubní
prsten?
Kdo ví, zda to byl jen špatný film nebo špatný vztah. Každý den si
říkáme věci, co se nemohou nikdy stát, ale je to kvůli tomu, že stát
opravdu nemohou nebo se jich bojíme?
zdroj obrázku: http://rvwr.org
Komentáře
Okomentovat