Avicii: True Stories

Během sledování Aviciiho cesty jsem ocenil, že má můj blog jen 50 fanoušků na facebooku a že si každý můj příspěvek, čte asi jen 15 lidí, z toho 5 z nich je z USA nebo Číny.

Díky tomu se můžu trochu víc rozepsat. Chci to udělat, protože Tim Bergling je příkladem člověka, co chtěl dělat něco, co ho baví, ale zbytečně za to platil velkou daň. Ve zkratce: bavilo ho skládat hudbu a chtěl, aby ji poslouchalo, co nejvíc lidí. Bohužel s tím souvisely i koncerty. Absolvoval jich přibližně 813 a před každým pil alkohol. Pořád se někdo ptá proč zemřel? Kdybyste každý víkend (1 den v týdnu) pařili jako Avicii, tak by vám trvalo 15 let dosáhnout jeho úrovně. Na rovinu, ten člověk snad musel být introvert jinak by se z něj stalo monstrum. Dokázal skládat věci v hlavě. Někdo zabrnkal něco na kytaru a on už k tomu měl složený doprovod, akordy i smyčcovou sekci.

Máme tu tedy introverta, který se nechce s nikým extra bavit. Má úzký okruh přátel a pár muzikantů, co mu rozumí. Zbytek chce to, co společnost očekává. Jsi slavný, tak musíš dělat koncerty, protože tě všichni chtějí vidět. Tady přichází to divné.

Zkuste si vzít problém Aviciiho a trochu ho zmenšit. Z nejznámějšího DJe na světě se stane normální člověk, co není v každé situaci super otevřený sympaťák a neobjímá každého koho potká. Lidé se ho pořád ptají: Proč se neusmíváš? Ty toho moc nenamluvíš co? Proč jsi takový tichý... Doprdele proč ne? Určitě někoho takového znáte. Zkuste mu s tím trochu pomoct. Nebo jste to dokonce vy. Tak se vykašlete na ostatní. Nemusíte každý týden chodit do hospody. otevřete si knížku a sedněte si někam, kde neslyšíte ani tikat hodiny. Nebo ne, kašlete i na to, že vám radím, kde si máte číst knihu. Dělejte si, co chcete, protože jinak můžete skončit utrápený jako jeden kluk, co si začal hrát v sedmnácti letech s notami v počítači. A chtěl to dělat, dokud to šlo. 

Nejdelší příspěvek na blogu. Příště radši udělat osnovu, ať se do toho nezamotám jako teď.