Mým velkým zájmem o filmy, kde se dostanu do své vlastní bubliny a začnu na svět pohlížet brýlemi, v kterých vidím všechny jako stejné filmové nadšence. Naštěstí se poté zamyslím a uvědomím si, že to nemusí být úplně pravda. Píšu to, protože někdy váhám jak moc známý, neznámý film bych sem měl dávat, neboť se snažím držet malé tradice, že zdejší filmy, by neměly být moc známé. Díky bohu toho červeného čertíka, co mi pořád šeptá podobné věci do ucha umím někdy setřást.
Ve zkratce je to o chlapci, co si jde za svým snem, ale jeho babička se mu snaží vysvětlit, že rodina je vždy na prvním místě. Coco balancuje mezi dvěma extrémními pohledy na svou budoucnost: Má chytit příležitost do hrsti, jako jeho pradědeček a stát se slavným hudebníkem nebo se věnovat rodině, aby neviděl svou babičku stejně zklamanou, jako když ztratila svého otce v moři slávy?
Coco je první film, kde si Pixar troufl animovat z největší části lidské postavy. Žádné rybičky, auta ani roboti. Výsledek je úžasný. Gesta mexických obyvatel jsou dokonale zpracovaná. Vše se hýbe, jako by to byli herci se spoustou senzorů a v žádném případě se necítíte nijak oblbováni. Příběh je krásně vystavěný. Obsahuje zvraty, u kterých si říkáte, že "tohle" se jim opravdu nepovedlo a za deset minut žasnete, jak se celá struktura nejen zpraví, ale i vylepší.
Komentáře
Okomentovat