Smysl života / Was wir wollten
Nechci vypadat pořád jako negativní pesimista, co si libuje v těžkých filmech, z kterých září utrpení jako radost z dítěte při školním zápisu, když domaluje domeček bez komínu i sluníčka a učitelky v komisi nad ním jen zavrtí hlavou a dají mu kyselý bonbónek. Jenže někdy si nejde pomoct. Je hezké sem tam vidět blbost, kde létají dorty, souloží se během řízení sportovního auta a do toho všeho hodnotíte s kamarádkami prsní svalstvo steroidových herců nebo se svými kamarády a půllitry piva ničíte tolerantní postoje vůči ženám, které se budují posledních pět let. Sami možná s odstupem vidíte, že zábava je fajn, ale nasávat cizí pocity z problémů, které vytváří odrazový můstek pro další vlny emocí v podobě soucitu, sdílení s přáteli a uvažování nad svým stylem myšlení a místě na světe? To je něco jedinečného. Není náhoda, že prvních deset nejlepších filmů na světe okupují dramata, thrillery, eposy, tragédie...a Pulp Fiction.
Smysl života je, bez dlouhého protahování, o páru, co nemůže mít děti a snaží se se tím nějak vyrovnat. Naštěstí je tato německá devadesátiminutová jednohubka obohacena o drobné obrané mechanismy, které předchází tomu, aby se z filmu stala Sofiina volba nebo Zelená míle. Všechno už se stalo. Nejste svědky katastrof u porodu nebo pronikavého pláče během doktorských sdělení. Bezdětné manžele zastihneme na rekonvalescenčním pobytu, kde se snaží vrátit vztah do starých kolejí a někdy jim to jde a někdy létají skleničky s vínem proti zdi. Hybnou silou snímku je kontrast. O ten se stará sousední rodina, s kterou jsou manžele nuceni sdílet svůj čas, přestože je mezi jejich pronajatými apartmány malinká zeď z kamínků. Každý známe hlučné, družné lidi, bez trochy pochopení, že nám mohou kazit klidné chvilky, protože v čem je přeci, sakra, problém? Pozvali nás na grilování s hlasitou hudbou a hnusným pivem? Pozvali! Tak si přeci nemáme na co stěžovat.
Veselá, v něčích očích perfektní sousední rodinka je vybavena dvěma potomky. Ti postupně zasahují i do života ústřední dvojice a tím se vytváří filmově oblíbené "cokdyby" momenty. Nematka a Neotec jsou vrháni do situací, kdy mohou vůči cizím dětem projevit náklonost a empatii, avšak během těchto chvil cítí na patře hořký tonic zklamání a je jen na jejich hlavičkách, aby se s ním dokázali nějak vyrovnat. Budou křičet? Budou to společné řešit? Zamknou se do své tvrdé skořápky? Zakončení v lehce evropském stylu může někoho překvapit, ale pokud dokoukáte titulky a chvilku poválíte myšlenky na jazyku, dostanete smysluplný zážitek a fiktivně předanou zkušenost, jež můžete probrat se svým spoludivákem nebo blízkými kamarády Plyšovým Medvědem a Sedmičkou Bílého.
Komentáře
Okomentovat