Otřepaná fráze "svět potřebuje blázny" zapadá do italského snímku podle skutečného příběhu jako siesta do čtyřicetistupňového poledne. Určitě máte kolem sebe lidi. kteří se snaží protlačit své nápady a vize za každou cenu. Postupem času se stanou pro své okolí toxičtí. Nikdo s nimi nechce chodit na pivo, sedět v kanceláři nebo nedej bože, spolupracovat. Mladý inženýr Georgio Rosa takový není, přesto se musí snažit, aby na pro svoji vizi samostatného ostrova bez omezujících pravidel, našel dostatek nadšenců. Zde přichází na scénu důležitý prvek metafory (pro někoho i metonymie).
Georgio Rosa totiž představuje spoustu vlastností, do kterých se může divák vcítit, v doprovodu útrap, jež mladého inovátora pronásledují. Ať už je to stránka nadšeného, nepochopeného vizionáře nebo anarchisty v italském provedení s lahvemi vína v podpaží. V době psaní příspěvku je aktuální zejména protisystémová tématika, jelikož nejeden z nás přemýšlí, jak se zbavit bandy šmoulů, bojujících proti pandemii. Nebaví vás někoho poslouchat? Vadí vám, že musíte u sebe nosit občanku? Vítejte na Rose Islandu! Svoboda a alkohol zde tečou proudem a je jen otázka času, kdy přijde vaše máma v podobě naštvané a sobecké Itálie, aby vypnula hi-fi věž, zabavila lahváče a tento rozjetý mejdan ukončila.
Na Rose Islandu je překvapivé, že se jedná o příběh podle skutečné události, s tématikou odporu proti státu a nadšení pro jedinou věc, avšak nikdy na vás nedolehne smutek, když začne bublina lehce splaskávat nebo hlavní hrdina narazí na významnou překážku. Pro smutnou hudbu a slzy na drsném jižanském strništi tu není místo. Tady se užívá života. Natáhněte se po jedinečné příležitosti zažít radost z cizího nadšení. Nemusíte to dělat, pokud máte doma malé dítě, a ještě nikdy nevidělo sníh nebo dospívajícího chlapce a nikdy nezadal do Googlu "holka nahatá", ale v opačném případě vám doporučuji kliknout na prokleté červené N a napsat do vyhledávání Rose Island.
Komentáře
Okomentovat