Fleabag: Nekonečná kvalitní penetrace čtvrté stěny

Potvora


Boření čtvrté stěny je pojem, využívaný v kinematografii při promlouvání postavy k reálnému divákovi. Narušuje se tak vyprávění a mění pravidla hry. Najednou se vše zastaví a nikdo jiný kromě vás neví, že došlo k nějaké změně. Není to však jediný faktor, který dělá z Fleabag jeden z nejlepších komediálních seriálů desetiletí. Základem je absolutní otevřenost a heslo, že špatný vtip o depresi, citlivých mužích, sebevraždě, rozvrácené rodině nebo nevěře, zkrátka neexistuje.

Možná uvidíte v dalších letech něco vtipnějšího, ale na stupních vítězů v upřímnosti bude Fleabag ještě dlouho kropit šampaňské do nadšeného davu. Seriál je odlišný hlavně tím, že sleduje běžnou ženu v normálních životních podmínkách a jediné, co ji může trochu vyvést z míry, kromě každodenního špatně používaného sarkasmu, je smrt její nejlepší kamarádky. Nedá se nic dělat jede se dál. Sem tam se smutek a pocit viny objeví, ale to neznamená, že se člověk obejde bez sexu, hledání své ztracené rodinné identity a pochybách, jestli dokáže opravdu milovat, nebo jen každý den převlékat prostěradlo.  

Epizody jsou krátké, ale nenazval bych to výhodou, protože s nimi budete mít jako hlavní hrdinka s muži. S jednou scénou na večer si nevystačíte. Nechtěl bych, aby to vyznělo jako vyprávění o sexuální mašině bez citů. Seriál by se naopak dal nazvat jako feministický. Dokáže se vymezit vůči stereotypům a nasazuje do popředí důležitá témata, která se točí kolem žen s blížícím se středním věkem, jež se kolem sebe musí ohánět svojí plodností a dobrou náladou, aby je kolegyně a babičky nezavrhly. Ponořte se do této sondy dnešní dospívající dospělé generace s novodobými problémy, kdy máte střechu nad hlavou, drobné na lahev červeného zbývají taky, ale nejste šťastná jako vaše babička, kterou manžel možná nemiluje, ale přesto je se vším srovnaná a spokojená. 



Komentáře