Místnost sebevrahů. Hater
Nebudu zde dělat klasické okénko divných překladů. Film má být novodobou verzí staršího polského kousku a poté už si s ním různí překladatelé dělali svoje. Nejdůležitější je, že se ho ujal polský génius Jan Komasa. Nemusíte si to jméno pamatovat ani ho znát, ale až si pustíte Hater a poté zadáte omylem do vašeho oblíbeného úložiště jeho druhý snímek Corpus Christi... uznáte, že tu máme nového borce, jehož filmy budete vyhlížet s větší naději, než další komedie s Terezou Kostkovou a Markem Vašutem.
Do příběhového mixéru tentokrát barman vložil klíčová témata dnešní společnosti: Manipulace skrz sociální sítě, frustrace kvůli nepřečteným zprávám, sociopaté zničeni nepřízní osudu a svět, který tě neobejme, protože je plný lidských padacích h**en. A ty tě vezmou s sebou, protože Newton to s tou gravitací vymyslel dobře. Tak by se dal popsat svět filmu Hater. Druhým výrazným prvkem je hlavní hrdina. Pečlivě vykonstruovaný charakter nejistého sirotka dostává v současném světě nové možnosti. Odposlouchávání a sledování je na denním pořádku, a jakmile se u těchto zdrojů přetrhne nit, nastává chvíle absolutní beznaděje.
Hutná ukázka toho, jak moc svět může zplesnivět není úplně komediální záležitost, ale určitě se nebudete nudit, a dokonce bych řekl, že se budete bavit. Útoky na vaše pocity jsou zde sice na denním pořádku, ale nejsou vám podávány nějakými drsnými nebo nechutnými scénami. Budete trnout u sledování obrovských kruhů pod očima člověka, jenž hledá lásku, uznání, a přesto se vám bude protivit, protože mu život vzal jakékoliv emoce, které by ho upozornili, že by měl zařadit zpátečku. Ve filmu neexistuje hluché místo. Musel jsem se hodně přemlouvat, abych šel otevřít dveře promrzlému psovi, který na ně skákal 5 minut v kuse a já nereagoval. Cítil jsem se potom trochu blbě, ale byl jsem za tento kontrolní pocit, ve srovnání s postavami ve filmu, vlastně vděčný.
Komentáře
Okomentovat