Netflix není můj největší kámoš, ale musím uznat, že umí dvě věci.
1. Mít peníze a točit úžasné dokumenty, které díky kvalitním záběrům a animacím nevypadají jako mluvící hlavy z ČT2
2. Dělat z nezajímavých témat atraktivní podívanou díky hledání osobních příběhů.
Skvělým příkladem není jen Rising Phoenix, ale také jeho kamarádi Formula 1: Drive To Survive nebo Sunderland Till I Die. Málo lidí baví koukat na to, jak formulky 51x projedou cílem nebo na kopání míče v druhé anglické lize. Jenže stačí vložit malinkou ingredienci v podobě otázek: "Kdo jsi, Proč to děláš? Co ti dalo? Co ti to vzalo?", a najednou se rozehraje poutavý koncert, který není potřeba složitě dirigovat. Postávám začnete fandit, chcete, aby dosáhli svého cíle a zapomenete, že byste u běžného přenosu fotbalu nebo formulí nevydrželi déle než u instagramového příběhu náhodného instagramového micro-influencera, nabízejícího vám pračku nebo slevu do fast foodu.
Rising Phoenix je unikátní skladbou témat. Nedostanete pouze klasický vzorec: podívejte, jak moc trénuju, a proto na konci vyhraju, přestože sem tam zakopnu. Ne! Tady nejde o snahu skočit o deset centimetrů víc, ale zničit svoji minulost plnou bolesti, zmaru, šikany, násilí nebo ještě horších věcí. Zároveň se na závodní dráhu příběhu paralympioniků přidává i soupeř v podobě finančně organizačních problémů, naznačujících, že na tvé běhání bez nohou nikdy nebude tolik peněz jako na chlapíky, na které se nalepí dražší reklama, protože vypadají lépe. Posledních pár desítek minut dokumentu už vaše emoce přestanou stíhat. Slzné kanálky začne něco šimrat a vy sledujete, jak všechny zmíněné problémy mizí pod návalem lidské solidarity, štěstí z vítězství nebo radosti nad tím, že se někdo hýbe a jen existuje, zatímco mu kolem uší hučí vítr, jelikož běží. A běhat rozhodně není samozřejmost.
Komentáře
Okomentovat