Normal People

Autorka Sally Rooney je považována kritiky za Jane Austenovou mladé generace. Kniha Normal People bohužel jen probublala českým knižním trhem, přestože by si zasloužila více pozornosti. Všude se na ní pěje jen chvála a teď pozor, o seriálu podle této knihy se tvrdí, že je v mnoha oblastech lepší než kniha. Podobně jako v případě 13 Reasons Why. Nemám rád, když píšu o hlubokých romantických dramatech, protože i v tomto případě se snažím do příspěvku narvat pár vlastních pocitů a uznejte, že tady se bloger dostává na tenký led, který může nechat dál mrznout nebo prolomit a odhalit kapičky své zranitelnosti. 

Základním předpokladem pro nálepku seriálové události roku 2020 je vybočit z řady navoněného Netflixu (Sex Education) nebo až přílišné snahy šokovat od HBO GO (Euphoria). Abych tu zase jen neházel bláto na Netflix, tak musím uznat, že se snaží vylepšovat svoji pověst poskytovatele rychlokvasících seriálů, které si zapamatujete asi jako dívku v seznamovací aplikaci, která vám ve dvou řádcích sdělí, že je blíženec, má ráda koně a chtěla by s vámi v batužku procestovat celý svět. Činí tak pomocí nákupu seriálů mimo USA a u kousků jako Home For Christmas nebo Crash Landing On You se začíná ramenem lehce otírat o kvalitu britské tvorby v podobě Black Mirror nebo právě Normal People

Zpět k vybočování. Prvník krokem mimo hlavní proud je realistické podání tématu. Nemáte tu teenagery, představované třicetiletými herci (koukám na vás, pane Netflix!). Místo toho sledujete život mladých lidi, kteří jsou navíc extrémně chytří, a to dodává všem filozofickým myšlenkám o vztazích a budoucnosti potřebnou uvěřitelnost. Druhou nestandartní ingrediencí je práce s tichem. Oproti jiným seriálům je ho zde opravdu hodně a vy si to možná neuvědomíte, ale je využito přesně tak akorát, aby vám naběhla husí kůže na zátylku, poté pomalinku stekla na předloktí a jakmile se dostane k vašim kotníkům, spustí se pečlivě vybraná indie muzika. Jako poslední výjimečnost jsem chtěl uvést milostné scény, protože takhle dobře něco natočit je z mého pohledu neskutečná dřina a přemáhání, ale jelikož píšu blog spíš pro lidi a ne pro filmové maniaky, tak jako poslední důvod, proč byste měli Normal People vidět uvedu práci s kamerou, které si může všimnout i běžný divák. Z drobných záběrů na oči nebo ruce hlavních hrdinů dokážete poznat, že jsou šťastní, naštvaní nebo hluboce zarmoucení.

Je to seriál pracující na jiném principu, než jsme většinou zvyklí, protože záři reflektorů nesměřuje na proces seznamování mladé dvojice, ale naopak krizi, která přijde potom. Už v začátcích cítíte obrovské skřípání ze strany mladého Connela, jenž miluje školní podivínku, ale v úzkých chodbách střední školy to nesmí dát najevo. Z druhé strany nepřispívá zdravému vztahu rodinná situace Marianne, chytré, citlivě a nemilované dívky. Základ zní jako běžný pořád nebo dokonce obálka knížky za 49 Kč v trafice, ale způsob jakým vám budou servírovány emoce si zaslouží minimálně pár seriálových Oscarů: Emmy.

P.S: Seriál vyvolává emoce.