Bídníci
Lidé jsou zlí, špatní a bezmocní. V Čechách si namáháme bránici u roztomilého seriálu Most, kde vidíme pár vybydlených paneláků a výskající menšiny kolem polonapuštěných bazénků. Francie je trochu jiná sklenička vína a plátek sýru. Roztomilý Driss z Nedotknutelných s úsměvem, že by se do něj vešla plechovka Red Bullu byl jen mírné upozornění, že sociální vrstvy ve Francii mají mezi sebou podobný rozdíl jako nebe a litosféra.
Les Misérables ukazují, co se stane, když vezmete Chánov na steroidech a pozvete ho na olympiádu začleňování přistěhovalců do společnosti. Jiná kultura tady bohužel není největší překážkou a vy se nedíváte na bezcitné zlouny, co mají jinou barvu pleti, a proto vám rozbijí okénka u auta. V Bídnících je totiž největší nepřítel bílý ochránce zákona. Filozoficky bych mohl pochybovat, že ani policisté, kteří osahávají holky na zastávce a mlátí malé kluky nejsou ti špatní, neboť je tu ještě vláda, uctívaná v různých koutech světa, přestože má pod nosem tak smradlavou plíseň, že by i v Olomouci řekli, ať si ten syreček odnesou.
Tempo filmu je neúprosné. Atmosféra na vás dýchá z obrazovky takovým způsobem, že si peněženku pevně sevřete ruce a natáhnete starou plynovou pistoli po dědovi. Chvíli se krade lev, chvíli se pronásleduje dron, a dokonce i scéna, kdy se objednává blbý kebab vás nenechá chvíli v klidu.
Komentáře
Okomentovat