System Crasher: Realita přímo do sítnice

Nikdy jsem neměl rád nedělní filmy, co vám měly v neděli na ČT1 nastartovat náladu do nového týdne. Většinou se jednalo o super kousky typu Perníková věž o pervitinu a další podobné bomby. Takové filmy byly symbolem neschopnosti české kinematografie vyplodit cokoliv, co by zasáhlo člověka přirozeným způsobem. Kvalitní filmy na to nejdou přes tmavé záběry a zpocené lidi, co berou drogy v koupelně bez kachliček. Důležité je držet se mantinelů, které dokáže normální divák zpracovat a dokáže si u toho říct: "Jo, tohle beru, tomu rozumím, protože se to opravdu mohlo stát, nebo se to pravděpodobně stále děje." Definicí povedeného snímku, vystihujícího těžké sociální téma v uchopitelné rovině pro běžného smrtelníka je System Crasher z Německa.

Neříkám, že je to procházka růžovým sadem. Růžová je na filmu akorát bunda devítileté holčičky, která se pere s Německým sociálním systémem, jenž ji má ochránit před dalším násilím v podobě mlácení mokrými plenami do obličeje a dalších lahůdek. Nebojte, film se nezaměřuje na násilné scény a snaží se vám mnohem více pocuchat emoce než žaludek. Sledujete situace, kdy na absurdně uvažující dítě nefunguje přečtená knížka od táty Parťáka nebo jakýkoliv psychologický klenot paní Vágnerové. Film krystalicky čistě dokazuje, že dětství je základ, a když to lidi nechápou, tak je to házení hrachu na zeď. Miluji rodinné oslavy, kde se začnou řešit negativní a pasivní holky z rozvedených rodin a každý má svůj odborný názor na výchovu této špinavé nezbednice, co nechce odmaturovat. Proč se rovnou nebaví o jaderné fyzice? Vyšlo by to nastejno.

Narušitel systému svým názvem vystihuje své poslání. S trochou štěstí naruší vaše myšlení pořádným hodem do vody. Není to jen tak ledajaká voda. Řeže jako žiletky, ale poté si konečně dokážete uvědomit, co udělá s chováním dítěte nedostatek pozornosti, malinké ponižování nebo nemístné vtipy. Zmíněné chování se podle mého přirovnání, páchnoucího po senzaci, neliší od násilného týrání a jeho následky můžete sledovat prostřednictvím blonďatého ďábla, na kterého neplatí žádná známá opatření. Člověk by na řešení potřeboval rovnice přes všechny tabule ČVUT. Já sám se bojím vyhodnocovat, jaký by byl nejlepší recept, abych nedopadl jako experti na rodinných sešlostech.

Největší záhadou Narušitele systému je pro mě jeho schopnost vytvořit hřejivé a příjemné momenty v prostředí, kde bod mrazu tak nízko, že i Jurij nebo Ivan si zapínají knoflík u tílka. Scéna, kdy malá Benni jemně osahává obličej jediného člověka, co jí po mnoha letech rozumí mě zabořila do gauče takovým způsobem, že při vrácení zboží do Sconta bych zůstal nezvěstný mezi polštáři. A takových momentů je tam mnohem víc. Jen si to pusťte. Je to jako očkování. Štípne to, ale odejdete silnější a připraveni.