#martyisdead a Semestr: Pro všechny generace o jedné generaci

Potřeba vypsat se ze svých citů a problémů tentokrát ustoupí, protože kvůli sedavému stylu života doma se člověku ani nic pořádného nemůže stát. Někdo může maximálně komentovat, že nic neděláte, že toho děláte moc, že moc jíte, že jíte málo nebo cokoliv jiného, kvůli čemu se na Alze začínají vyprodávat zámky ke dveřím na otisk prstu.

Jedno je jisté. Téměř všechny generace se nyní trochu více lepí k dotykovým obrazovkám pokrytých bakteriemi nebo k stejně zaneřáděné klávesnici. Seriály #martyisdead a Semestr nevystihují nudu v prázdném bytě. Jeden je o internetové krutosti a druhý o vzdálenosti, kterou se snaží překonat data napěchovaná láskou.

#martyisdead

#martyisdead najdete na Mall.tv. Zafinancováno Microsoftem. Kamera a styl zpracování se snaží o novodobé netflixové pojetí. Seriál je neskutečně napínavý a po první epizodě se vám zakousnou do zad hned dvě bezmocné situace, jež se snažíte vyřešit, co nejdříve. První je problém samotného Martyho. Vydíraný chlapec za sebou nechává spoušť kompromitujících videí, kvůli kterým se mu hroutí život jako doktorovy přírodních věd za pokladnou Albertu. Druhá optika sleduje jeho rodiče a beznaděj, jakkoliv změnit situaci. Chvíli se jejich výčitky jen propíjejí do polštářů gauče, ale poté začnou jednat a rozjede se slušné detektivní pátrání, přitažené za vlasy tak akorát. Nejsilnější myšlenka je tu podobně jako u 13 Reasons Why: Čemu mohou rodiče zabránit? Co mohou sledovat? Dokáží se bavit se svými dětmi o těch nejhorších věcech nebo tuto práci nechají na Billie Eilish a Lil Peepovi?

Bother me, tell me awful things
You know I love it when you do that
Helps me get through this without you

(Lil Peep - Awful Things) 

Semestr

Z macaté deprese by se to chtělo šoupnout do optimističtějšího tónů. Seriál Semestr nabízí aspoň z poloviny teplé obětí, kdy sledujete pár vysokoškoláků, udržujících kontakt skrz Skype hovory. Nejvíc obdivuhodné je, že z dvou plochých obrazovek se dá udělat poměrně velká hloubka, protože i přes internet mohou padat dotazy: "Tak jak jsme teda na tom? Co si o nás myslíš?"  Nemám to nakoukané, protože jsem to viděl v prvním semestru své vysoké školy, ale věřte mi, že záběry posílaných fotek s podkresem melancholické hudby se vám zaryjí do paměti a poté můžete nakouknout do komentářů pod každou epizodou, kde je to jedna velká poradna, v jakém čase, co hrálo.