Blog nepíšu, abych shrnoval poslední díly Ulice, to snad každý od pohledu pochopí. Někdy překročit komfortní zónu znamená zavolat dědovi a říct mu, že ho máte rád a někdy je to trochu méně náročné. Třeba se podíváte na film, který vypadá divně a má 70% na čsfd. Přesto se z něj stane zážitek, co si ještě dlouho budete pamatovat.
Něco podobného se vám může stát s Life is Strange. Je to hodně za komfortní zónou pro někoho, kdo nikdy nepoužíval klávesnici a myš pro nic jiného než Facebook, Youtube a domácí úkoly. Ano, mluvíme tu o počítačové hře. Žroutu času bez jediného smyslu. Já ho našel. Není to jen civění do monitoru. Hra Life is Strange je takzvaný chodící simulátor, kde jen sem tam kliknete na volby v podobě podívat se/udělat/neudělat. V ničem nesoutěžíte. Jen žijete příběh.
Příběh mladé Max se odehrává na střední škole v městě Arcadia Bay, kde se právě rozjíždí pátrání po zmizelé dívce Rachel Amber. Max se postupně smiřuje s tím, že dětství už není jako dřív. Poznává smetánku města, co se živí jen večírky a obchody s drogami, svou bývalou kamarádku, co přišla o otce v tragické autonehodě a také narazí na prvního kluka, co o ní má zájem a nevypadá jako úplný debil. Promiňte to slovo dámy, ale neříkejte, že s poslední generací hulvátů ho sem tam nepoužijete.
Kouzelné na tom všem je, že cokoliv jsem z děje napsal můžete změnit. Rozhodnutí závisí jen na vás. Sem tam narazíte na dost drsná morální dilemata, ale jinak je hra plná příjemné hudby a zajímavých scén, které vám připomenou vaše vlastní dospívání.
Pořád si říkáte, že tohle není komfortní zóna pro vás?
...tak zavolejte tomu dědovi ;-)
Komentáře
Okomentovat